Spaní ve škole 7. B

Spaní ve škole  7. B

Z 28.6. na 29.6. jsme jako již tradičně na závěr roku spali ve škole. Sraz byl ve škole mezi 17:00 – 17:30 a jelikož veliký „souboj“ o místo na spaní v levém zadním rohu byl rozhodnut již dopředu, pouze jsme si v klidu vybalili, připravili místo na spaní a vyrazili si užívat školu z trochu jiného pohledu. Jak zábavná může být schovávaná, když se můžete pohybovat po opravdu velkém území a našich rozsáhlých chodbách. Vybíjená v tělocvičně a bojovka při hledání GoPra s natáčením oslavných tanečků nám zpříjemnila podvečer.

Pak rychlá večeře a po 3/4 na devět večer jsme se se sbalenými batohy vydali ven. Nikdo kromě paní učitelky netušil, kam se jde. Cesta nás nakonec dovedla na vlakové nádraží. Měli jsme do odjezdu vlaku ještě čas, tak jsme si předali pamětní medaile a už nastupovali a vyrazili do neznáma, stále jsme neměli jistotu, kam vlastně jedeme. Po deseti minutách cesty jsme vystoupili v Kájově. Pomalu nám začínalo být jasné, kam překvapení od paní učitelky směřuje. Po krátkém přesunu do Kladného jsme se usadili v pergole a konečně bylo všechno jasné. Čekala nás stezka odvahy, jejíž trasa vedla z Kladného přes les na Dubík.

Celková trasa stezky měřila skoro 4 kilometry a cestou nás čekalo několik úkolů a nechyběla ani strašidla. Na trase jsme postupně míjeli Otce Furu, čertici, exorcistu, kostlivce, přízrak, zombie, anděla i indiána. Někteří z nás čekali dlouho na startu, jiní v cíli, ale ten zážitek to všechno vynahradil. Největší překvapení zažili někteří spolužáci, kteří teprve na trase zjistili, že se pod maskami ukrývají jejich vlastní rodiče. A někteří to nezjistili vůbec, dokud jim to v cíli neřekli ostatní. 🙂

Po snědení odměny, která na nás čekala na posledním stanovišti a posbírání osvětlení z cesty nás čekal ještě pěší pochod zpátky do školy. Po celkově skoro 7 kilometrech jsme toho měli dost a do školy jsme se vrátili až skoro ve dvě hodiny ráno, ale vidět neskutečné hvězdné nebe a zcela prázdné ulice Krumlova bylo úžasné.  Po mobilním detoxu (telefony jsme sbalili v půl desáté a vyndali až ve dvě) jsme museli ještě trochu dohnat „resty“ A i když jsme si mysleli, že po příchodu do školy padneme, jako zázrakem z nás únava spadla a tuto noc skoro nikdo z nás pořádně nespal.

Ovšem za tu únavu to stálo. Celá akce se povedla a bylo to pro nás opravdu veliké překvapení, nejen od paní učitelky, ale i od vlastních rodičů, kteří se proti nám společně spikli, ale připravili nám neskutečný zážitek. Vyšlo i počasí, na cestu nám svítil měsíc a hvězdy tak usilovně, že vůbec nebylo třeba baterky. Už se těšíme na příští rok, jestli bude zase nějaké podobné překvapení.

V. Němcová