Návštěva Domácího hospice sv. Víta v Českém Krumlově

Jen měsíc poté, co po celé republice proběhl Papučový den na podporu mobilní hospicové péče, jsme se s žákyněmi Anežkou Doubravskou, Karlou Tovaryšovou (8. A) a Simonou Lichevou (9. C) vypravily do Domácího hospice sv. Víta v Českém Krumlově.

Děvčata chtěla předat finanční dar našich žáků, který v průběhu Papučového dne vybrala.

V hospici na nás čekalo opravdu vřelé uvítání. Vedoucí hospice Zdena Szabová a vedoucí sestra Kateřina Urbanová pro nás měly připravené pohoštění. Děvčatům poděkovaly a za úsilí, které k organizaci akce vynaložili naši parlamenťáci, jim předaly dort. Zejména pak ocenily tu skutečnost, že nejmladší generace si dokázala najít cestu k té nejstarší – a naše škola je prý snad první, která toto propojení utvořila nejen zapojením se do Papučového dne, ale právě i finanční sbírkou.

Kateřina musela krátce na to odjet za osobou, o níž hospic pečuje, a tak jsme si povídaly pouze s paní Szabovou.

Dozvěděly jsme se, že Domácí hospic sv. Víta funguje 24/7, takže všechny sestry musí být neustále na příjmu a schopny se ihned, kdykoli je to potřeba, vypravit za svým pacientem. Hovořily jsme o tom, jak hospic funguje, kdo tvoří tým pečujících a co všechno jejich práce obnáší. Všechny jsme asi tušily, že práce to není vůbec snadná, že bude fyzicky a především psychicky náročná, ale tváří v tvář lidem, kteří se tak často setkávají se smrtí a konečností člověka, kteří se snaží poslední chvíle života zlepšit, jak jen to je v jejich silách, to bylo nakonec stejně překvapivé a dojemné. Hospic se mimo jiné snaží poskytovat pomoc a podporu pozůstalým a organizuje různá setkání. Po chvíli nám bylo jasné, že paní Szabová je člověk na svém místě, protože ze všech jejích plánů a nápadů, jak těmto lidem i nadále pomáhat, jsme byly nadšené.

Návštěva hospice byla velmi emotivní, protože pro nás všechny otevírala velmi těžké téma smrti. Krátce jsme si zahrály hru Řekni mi, kde jsme přemýšlely nad otázkami typu, zda bychom chtěli dožít v nesnesitelných bolestech, anebo se nestihnout rozloučit s našimi blízkými, kdo by měl promluvit na našem pohřbu nebo zda vlastně existuje něco po smrti.

Ani jedna jsme nečekaly, že to bude probíhat tak, jak to probíhalo. Otevřelo nám to oči, dozvěděly jsme se toho víc, než jsme věděly, a bylo by fajn, kdyby tohle zažilo i víc dětí v našem věku. Bylo to moc povedené setkání a opravdu bychom přály to zažít i ostatním žákům.

– Karla Tovaryšová a Simona Licheva

V závěru setkání jsme si prohlédly zázemí hospice a probraly možnosti další spolupráce.

Nakonec děvčata poděkovala paní Szabové za její práci, předala dárkový šek a kasičku s finančním darem, který dosahoval výše 4482 Kč. Paní Szabová se děvčat ptala, co by měl hospic za tyto peníze pořídit. Po zjištění, že je to téměř částka jednoho invalidního vozíku, Anežka, Karla i Simona souhlasily, že by měly pořídit právě ten. Lidem, kteří potřebují hospicovou péči, totiž umožní alespoň na chvíli opustit své lůžko a dostat se na čerstvý vzduch a teplé slunko.

Koordinátorky školního parlamentu Mgr. Tereza Musilová a Mgr. Tereza Charvátová