Rafty 8. B

Ve středu 29. 5. a čtvrtek 30. 5. jsme absolvovali výlet na rafty.

Po dlouhých dnech sledování předpovědí počasí a příprav nadešel den odjezdu. Celé úterý propršelo a my už si začali zoufat, ovšem ve středu ráno nad mlžným oparem vysvitlo sluníčko a bylo jasné, že minimálně první den se už jisto jistě vydaří. Nasedli jsme do aut a vyrazili vstříc Vyššímu Brodu a novým zážitkům.

Posádky jednotlivých raftů byly kormidelníkům přiděleny s předstihem, takže v kempu v Brodě jsme už všichni věděli kam patříme a s nezbytným vodáckým vybavením – pádlem, vestou, modrým tričkem, dobrou náladou a velkou svačinou – jsme nasedli a vyrazili. Počasí bylo milostivé, sluníčko svítilo a tak nevadilo, když nás hned první jez kousek za Brodem pořádně namočil. Během prvního úseku cesty se jednotlivé posádky slazovaly v rámci rozesazení a pádlování.

První zastávku v kempu U Veverek všichni přivítali s nadšením a když už byli mokří z prvních dvou jezů, pustila se většina členů naší vodácké výpravy vstříc náruči řeky, kterou hodlali poznat velmi zblízka. Jednoduše by se dalo říct, že napočítat suché účastníky by se dalo na prstech jedné ruky, jen byly rozdíly v míře promočení – někteří dokonce plavali v řece. Nalodili (či naraftili 🙂 ) jsme se a vyrazili na další úsek, kde jsme si užívali klidné vody, sledovali okolí, povídali si a volným tempem se nechali unášet vodou až k obědové zastávce. Skupinka lidí, kteří zůstali suší na první zastávce, se pustila do vody nyní a kromě Páji, který měl ruku v sádře, byli mokří už úplně všichni, přičemž nemalý podíl na tom měly i vodní pistole, jimiž se jednotlivé rafty ovlažovali na vodě i na souši.

Po obědě a jezu v Rožmberku, kdy se muselo více pádlovat bylo jasné, že už není žádný náročný úsek cesty a jelikož řeka sama nechvátala, nechvátali jsme ani my. Navzdory původně hlášenému vysokému stavu vody jí bylo až podprůměrně málo, a tak se největšími obtížemi stala nejedna mělčina, na které se rafty zasekávaly. Do vody se hrdinně vrhali ti, kteří se chtěli dále koupat, aby rafty vyprostili. Ale kormidelníci byli skutečnými profesionály a nástrahy v podobě kamenů sjížděli i pozadu. Střídaly se jednotlivé skupinky raftů a v družném hovoru jsme se nechávali pozvolna unášet do cíle – do kempu v Branné.

Jako na začátku i na konci cesty všichni z raftů vystupovali mokří – buď vykoupaní nebo zmáčení od vodních pistolí. Ale jelikož už se den nakláněl k podvečeru a slunce se schovalo za mraky, bylo třeba se co nejrychleji ubytovat a převléct do suchých věcí.  Chatičky i teepee byly připravené – převléct, připravit věci na spaní a chvíle volna, kdy jsem se rozprchli po kempu. Trefili jsme termín, kdy v kempu kromě nás skoro nikdo nebyl, takže jsme ho měli pro sebe.

Jelikož jsme byli na výletě, tak byl vyhlášen „mobilní detox“ a místo sjíždění sociálních sítí a hraní her, jsme si dali také hry, ale žádné online, ale pěkně naživo – týmovky, více čí méně běhací. Od sbírání čísel, přes skupinové hlavolamy, oblékaní až po zapamatovávání si citátů. Čas zbyl i na fotbal a prolézačky v kempu. Ale to už se začalo pomalu šeřit a byl čas na večeři a posezení u ohně.

Díky naprosto skvělým pomocníkům, kteří doprovázeli naši výpravu, jsme mohli absolvovat i stezku odvahy. A pod hvězdnou oblohou (nalazeni strašidelnými příběhy) jsme se – někdo více a někdo méně – báli při noční cestě lesem za asistence strašidel. Pak už zbývalo jen zhodnocení dne a hurá spát. Nikomu nebylo třeba sebrat mobil, všichni byli unavení a spali bez modré záře obrazovek.

Nad ránem přišel déšť a u nespících zasel semínko obav o počasí na druhý den. Sbaleno, uklizeno a připraveno k odjezdu jsme měli daleko dříve před původním plánem, a tak jsme nasedli a vypluli. Nebe bylo zatažené a bylo chladněji než první den, na koupaní tentokrát nebylo ani pomyšlení, ale to jsme ještě nevěděli, že i dnes se budeme opět všichni hromadně namáčet, ale tentokrát již nedobrovolně. Po přibližně půl hodině jízdy začalo poprchávat a během další půlhodiny přišla průtrž mračen. Dopádlovali jsme na první kryté místo a schovali se, řeku smáčely provazy vody. I přes pláštěnky promočení a promrzlí jsme studovali radar a předpověď počasí. Měla rozhodnout dvanáctá hodina, ve dvanáct skutečně déšť zeslábl. Už jsme byli nalomení, že výlet ukončíme dříve a necháme se odvézt auty, ale převážná část posádek chtěla jet dále, a tak jsme zakuklení nasedli a za poctivého a usilovného pádlování jsme hrdinně dojeli až do cíle, kde nás nakonec ještě přivítalo sluníčko.

Výlet se nám velice vydařil a všichni byli nadšeni. Bylo to ale také únavné a v pátek dorazilo do školy pouhých deset statečných bojovníků. Nicméně za zážitky to stálo a nenašel by se nikdo, kdo by litoval, že se zúčastnil. Děkujeme i všem pomocníkům, kteří podnikli tuto akci s námi.

A já chci pochválit úplně všechny žáky 8. B, byli naprosto skvělí na vodě i na suchu a jsem na ně hrdá.

V. Němcová